Matyášek je můj nejmladší vnouček a má 8 týdnů

Navštívili jsme dnes rodinu mého syna Nikoly. Má dvě děti. Amálce je 2, ročků a Matyáškovi osm týdnů.

Při hře dáváme přednost Amálce, která se statečně vyrovnává s tím, že spadla z lopatky, jak se u nás řík, když se narodí mladší sourozenec. Dnes měla u sebe šestiletou tetu a tak jsme se mohli chvilku věnovar jejímu mladšímu bráškovi. Chtěla jsem snachu vystřídat s houpáním vajíčka - sedačky do auta. Klouček začal plakat. Málo třeses, babičko, zrychli rytmus. Na chvilku byl klid, ale po chviličce zase plakal, byl nakojen,  odříhnut a jevil známky ospalosti.

Markétka Matyáška uložila do kočárku, Amálka si hrála s dětmi na hřišti, popadla jsem kočárek, že budu vozit. Nesla jsem se jak pětikačka do banky, Matyášek projevil nespokojenost. To musíš jezdit rychleji a jeď na nerovný chodník, to má rád. Co bych pro  spokojenost vnoučete  neudělala. Vozím v mírném poklusu, kilometr do kopce, pak kilometr zpět. Spí. Zvolním krok. A musím znovu přidat. Naběhala jsem tak s kočárkem kolem 7000 kroků. Dítě jsem pak předala mamince, které se v její náručí uklidnilo.

Amálka zpozorovala, že jsem volná. Babičko Libuško, pojď se mnou na procházku. Budeme závodit, ano? Copak mohu odmítnout. Pobíháme sem a tam a končí to tím. Babičenko Libušenko, mně bolí nožičky, vezmi mně na koníčka.

Měli jsme s manželem fakt dobrou vůli jít na naši pravidelnou povečeřní procházku. Neměli jsme sílu. Ale byl to krásný slunečný den.